Od ledna bude stát (tj. my všichni) platit zprostředkovatelským agenturám 5 000 Kč za každého nezaměstnaného, kterému tyto agentury naleznou práci a odhlásí ho tak z evidence úřadu práce. Nerozumím, proč bychom měli ze svých daní platit za to, že agentura bude schopnější, než úředníci, kteří by měli mít tuto činnost v popisu práce. Nebo se snad jedná o prostředky, které jsou odněkud, zřejmě z této náplně práce, ušetřeny a nasměrovány schopnějším?

    "Pracovat jsem chtěl, ale jen s maturitou z gymnázia a všeobecným zaměřením jsem věděl, že to nebudu mít snadné. Snažil jsem se najít práci, ale všude mě odmítli, protože jsem neměl praxi." To jsou slova jednoho nezaměstnaného, kterému údajně pomohl program z úřadu práce Praxe je začátek. Jeho další osud jsem se ale už nedočetl. Jen dvě otázky bych tomu mladíkovi položil, i když mě jich napadá spousta: proč studoval všeobecné gymnázium, když chtěl jít pracovat? Proč si nezajišťoval praxi už v době studia? Opravdu musíme platit ze svých daní programy úřadů práce, které se tato chybná rozhodnutí snaží napravit? 

    Při přípravě krbu na večer jsem narazil na Hosp. noviny z 15.3.2010 a na titulní straně nadpis: "Parobkův svět: sliby za 47 miliard" s dovětkem "Paroubek spoléhá na to, že plány ČSSD pomůže zaplatit růst." Kdyby myslel růst jeho honoráře za knihu, tak bych jej měl za geniálního vizionáře, ale on myslel růst HDP...

    Expertní skupina na Ministerstvu průmyslu a obchodu pracuje na odstranění 95 zjištěných absurdit, zbytečně obtěžujících podnikatelské prostředí. Dobrá to iniciativa. Pokud se ale vedle toho nebude pracovat na omezení přijímání takových nařízení, tak to bude sisyfofská práce: "vyhazování ze dveří" jedněch nesmyslů, přičemž další, nové k nám polezou oknem...

    Jan Svěrák v dnešních HN: "Kinematografie by měla získat výrazně větší státní dotaci. Stát by měl přispívat stejně, jako financuje opravu památek. Nad tím by neměl nikdo váhat." Nevím, kde bere pan režisér jistotu, že více přerozdělovaných peněz se rovná větší kvalita...

    Stát chce od příštího roku finančně podporovat začínající firmy prostřednictvím své majetkové účasti. Peníze má poskytnout na rozjezd nadějných projektů a výměnou za podporu bude mít u nich vlastnický podíl. Měl bych lepší nápad: co takhle, místo vybírání "ty ano a ty ne" zjednodušit, rozvázat a ulehčit kompletní podnikatelské prostředí, snížit nesmyslnou byrokracii, propusit stovky zbytečných úředníků a umožnit tak lehčí dýchání všem podnikatelům a firmám. Starým, zavedeným i těm nově vznikajícím.

    Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy světu vítězoslavně oznámili, že se dohodli na změnách evropské smlouvy. Změny a úpravy hodlají prosadit, v zájmu zachování Eura, co nejrychleji a hotový návrh má být na stole v březnu 2012. Ostatní členové EU se s plánem seznámí už tento týden na summitu EU. Dle jejich plánu by bylo ideální, aby návrh schválilo všech dvacet sedm členů, ale pravděpodobnější je, že jej schválí pouze sedmnáct členů eurozóny. Ještě si někdo myslí, že mají v rámci EU všechny státy rovnoprávné postavení?

    Ministr kultury Jiří Besser neuvedl do majetkového přiznání svůj podíl ve firmě Comoros Group, která mimo jiné koupila dům na Floridě. Pan ministr na svoji obranu uvedl, že je ochoten předložit důkazy, že do firmy nevložil ani korunu. Zvláštní, ale budiž. Je-li ovšem stanovena povinnost vyplňovat majetková přiznání dle jasně daného vzorce, pak to tam buď vyplnit měl, nebo nemusel. Nic mezi tím. Bude zajímavé sledovat, jak se všechny nejasnosti, s touto kauzou spojené, budou vyvíjet.

    Asociace krajů poskytla Hospodářským novinám údaje o zadlužení jednotlivých krajů pod vedením sociálně-demokratických hejtmanů. Z tabulky vyplývá, že nejvíce se podařilo zadlužit Středočeský kraj hejtmanovi Davidu Rathovi, který přebíral v roce 2008 po bývalém hejtmanovi a dnešním ministru zemědělství Petru Bendlovi dluh 900 miliónů. Ke konci října už je ovšem stav tohoto dluhu 3,2 miliardy. Celkově stoupla zadluženost krajů za necelé tři roky o cca šest miliard.  Vzpomněl jsem si na slova jejich bývalého předsedy Jiří Paroubka, který v jednom televizním pořadu prohlásil: „Je běžná věc, že státní dluh se, až na výjimky, málokdy splácí.“ Opravdu zvláštní věta, myslel-li to pan ex-premiér i na dluhy krajské. A tomu, kdo ty peníze půjčil (a je jedno, jestli kraji nebo státu) chybět nikdy nebudou? Nebude je nikdy nikdo chtít zpět? Obávám se, že jednou ano. Stejně, jako každou jinou půjčku A je jedno, v jaké formě.. Ovšem politická funkce je dočasná a ve státní či krajské správě se dají dluhy vršit bez osobní zodpovědnosti. Což si běžní občané ve svém životě a osobním hospodaření nemohou dovolit a chtějí-li poctivě splácet a být zodpovědní, berou si úvěr na to nejnutnější či na investice. Dobře ví, že své případné dluhy nikomu „předat“ nemohou a pokud nesplácejí, mají velké problémy. Neměli by tedy chtít po politicích, které volí, stejný přístup?