Hořce úsměvná soutěž o rádoby nejposměšnější označení, kterou rozpoutal výrok náměstka ministra školství Ladislava Bátory o ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, pokračuje. Nikdo ze zúčastněných nechce na tom druhém nechat nit suchou a s vidinou mediální okurkové sezóny a tudíž předem zajištěné publicity se jakoby se snažil "trumfnout" výrok předchozí. Každá soutěž většinou mívá svého vítěze, který si pak po zásluze odnáší hlavní cenu. V tomto klání si ale vítězem nejsem příliš jist. Spíše bude mnoho nepříjemně poražených a ještě více zklamaných. Hraje se totiž především s důvěryhodností našich představitelů, správců a "poživatelů" námi odevzdaných daní a námi volených politiků. Hraje se i s důvěrou v politiku. Jestli z tohoto klání vzejde přece jen nějaký vítěz, mám obavu, že jeho hlavní cena bude mít hodně hořkou pachuť.

     Pěstitelé chmele mají letos potíže s prodejem úrody. Přestože čekají vysoce kvalitní úrodu, bude problém ji všechnu prodat a hrozí, že její část zůstane na polích. Důvodem je jednak její množství, které je výrazně přebytkové, ale také i zásoby pivovarů z let minulých. Doufám, že se v budoucnu nedočtu o volání pěstitelů směrem ke státu, aby finančně kompenzoval ztráty tímto způsobené, jak je tomu zvykem ze zemědělství v případě špatné, nekvalitní, zkažené, poškozené, zničené, malé, velké či jinak neprodejné úrody. Je to totiž riziko podnikání stejně, jako každé jiné.

     Fotografie naslouchajícího amerického prezidenta Baracka Obamy s Warrenem Bufettem, doprovázena článkem, kterak se s legendárním investorem radí o oživení americké ekonomiky je krásnou, učebnicovou ukázkou Public Relations. Ostatně nelze se co divit, je přece před prezidentskými volbami. 

    Festival sexuálních menšin Prague Pride si nemohl přát více publicity a propagace, než o jakou se zasloužili všichni, kdo se k němu vyjádřili a kdo tato vyjádření komentovali a kdo komentovali komentáře. Kolik lidí mimo Prahu by o tomto festivalu věděli, nebýt "okurkové" sezóny minulého týdne?

    Vývoj na světových trzích vedl ČSSD k vyzvání vlády, aby o rok odložila start penzijní reformy. Někde v Lidovém domě je zřejmě ukryta věštěcká koule, ve které bylo vyčteno, že za rok již budou ideální podmínky. Když už v souvislosti s penzijní reformou a současnou situací k něčemu vyzývat, tak k apelu na co největší osobní zodpovědnost a iniciativu při zajištění se na stáří. Nejen při pohledu na současné rozkývané kapitálové trhy, ale zejména při pohledu o několik desítek let do minulosti, se to více než vyplatí.

    Podle studie Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek (Eurofound) mají češi osmou nejdelší pracovní dobu ze všech zemí Evropské unie. Nejdelší pracovní dobumají Rumuni (41,5 hod. týdně) následováni Němci, Poláky a Angličany. Kolik sestavení tohoto žebříčku daňové poplatníky stálo jsem se bohužel nikde nedočetl. Předpokládám, že tento průzkum či žebříček nestál daňové poplatníky ani korunu, neboť jeho vypovídající hodnota a přínos rovná se nule. Daleko zajímavější by byl průzkum efektivně využité pracovní doby a přínosu pro firmu či úřad. To by se asi pořadí hodně zamíchalo...

    Letošním rokem si připomínáme sté výročí narození amerického prezidenta Ronalda Reagana. Mám zrovna rozečtenou knihu Reaganova válka, pojednávající o jeho boji s komunismem, o válce ve Vietnamu, o studené válce a úloze jednotlivých států a politiků v ní. Kniha velmi zajímavá. U nás je tento politik znám spíše jako jeden z hlavních strůjců destrukce "železné opony". Jeho pouť k prezidentskému úřadu byla ovšem neméně zajímavá. Například jeho postoj a názor na válku ve Vietnamu. Reagan byl přesvědčen o správnosti nasazení amerických vojáků ve vietnamském konfliktu, ovšem neskrýval své rozčarování nad tehdejšími představiteli a zejména jejich způsobem vedení války. Korespondečně se o své pocity podělil s jedním mladým podporučíkem:"Válka často vynese na povrch to neušlechtilejší, co v mužích je. A stejně vyplavuje i to nejhorší, zvlášť když se to táhne způsobem, při němž není v dohledu žádný zřejmý cíl. Velice se obávám, že právě tohle se děje." V dopise svému synovi Ronovi zase napsal: "Všechno v životě něco stojí a největší chyby děláme, když se na tuto cenu neptáme předtím, než se rozhodneme."

    Dnes by se mělo naplnit ultimátum, které daly Věci veřejné svým koaličním partnerům ve vládě. Nebudou-li splněny jejich požadavky, které si přejí zakotvit do dodatku koaliční smlouvy, odejdou z koalice. Osobně jsem přesvědčen, že zůstanou. Důsledky historického a v budoucnu jen asi velmi těžko zopakovatelného úspěchu si nenechají jen tak ujít. Tedy pokud to šéf projektu VV Vít Bárta neshledá jako výhodnější variantu pro ještě lepší postavení.

    ČSSD začala psát nový stranický program a jako jednu z novinek představuje zvýšení daní z 19 na 30 procent pro velké firmy ze sektoru finančnictví, energetiky a telekomunikací. Celkem dobrý způsob, jak firmám elegantně a nepřímo naznačit, aby uvažovaly o přesunu svého sídla do zahraničí.

    Energetický expert německých Zelených Hans-Josef Fell, u nás výrazně známější po svém nedávném militantním "protijádrovém" rozhovoru v Hospodářských novinách, zaslal tomuto deníku vyjádření upřesňující jeho výroky."Pokud se Češi nebudou chtít vzdát jádra, musí počítat s tím, že to v Německu nenalezne podporu. Samozřejmě akceptujeme národní svrchovanost v otázkách energetiky, byť se v Německu organizují demonstrace proti Temelínu," upřesnil poslanec. V původním rozhovoru prohlásil, že "pokud se Češi nebudou chtít vzdát jádra, Němci půjdou proti nim." Podle spolupředsedy německých Zelených Cema Özdemira šlo o nedorozumění zaviněné špatným překladem a toto Hans-Josef Fell neřekl. Nemyslím si, že by šlo o špatný překlad. Zaslané upřesnění je pouze diplomatické a uhlazené vyjádření původně řečeného. Nic nového.