"Protestujeme, protože musíme. Nesnáším tuhle vládu, i tu předchozí. Nikomu nic nedlužím a nechci to ani splácet," pravila pětadvacetiletá Řekyně, účastnice demonstrace na aténském náměstí Sintagma. Sama už několik týdnů údajně bydlí v jednom ze stanů v dolní části náměstí. Škoda, že jsem se už nedočetl, za co tedy "musí" protestovat, kdo jí to nařídil, koho v posledních volbách volila a kde pracuje - zda ve státní nebo soukromé sféře. Poslední věta je také téměř ikonická, hodně hluboko vrytá do podvědomí i u nás: státní dluh není náš dluh, to je dluh státu. Kdy už si všichni uvědomí, že stát žádné vlastní peníze nemá! Disponuje jen a jedině těmi, které nám vytáhne z kapes. A pokud mu nestačí, vyrobí dluh, který je opět jedině náš. A ten budeme muset dříve či později zaplatit. Tak jednoduché to je.

    Národní ekonomická rada vlády (NERV) přišla s nápadem vytvoření  Rozpočtové rady. Podle člena NERVu Tomáše Sedláčka by mohla odebrat politikům pravomoc vytvářet deficitní státní rozpočty, resp. by je vláda mohla tvořit až po posvěcení Rozpočtové rady. Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka by měla Rozpočtová rada mít spíše úlohu poradenskou, kdy by se vyjadřovala k jednotlivým opatřením a ke stavu ekonomiky. Podobně jako v současnosti Legislativní rada vlády. Dle mého jde o úplnou zbytečnost či nadbytečnost. Opravdu je takový problém schválit zákon o vyrovnaném státním rozpočtu a v rámci tohoto zákona jasně stanovit jednoduchá kritéria a podmínky, za kterých se může jít ve výjimečných případech do schodku?

    Ministerstvo školství má problém s obtížným utracením 1,4 miliardy korun z Evropských dotací a tak ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo realokaci (znovurozdělení) této částky, kterou by rádi přesměrovali na své ministerstvo. Peníze by podle náměstka ministra práce Vladimíra Šišky byly použity na boj s nezaměstnaností. Mám ještě jeden doplňkový návrh, použitelný možná pro více takových dotačních peněz: co takhle nechat tyto sumy v peněženkách daňových poplatníků ať sami rozhodnou, co podpoří, za co je utratí či do čeho je investují. Kdyby kupříkladu zrovna tyto peníze zůstaly ve firmách, pomohly by v boji s nezaměstnaností samy, aniž by musely procházet úřednickou mašinérií.

    Akcie energetické společnosti ČEZ včera propadly o 2,7 procent, což je pro tuto stabilní společnost nebývale velký pokles v rámci jednoho dne. Ihned se začalo spekulovat, co mohlo být příčinou. Jedni tvrdí, že pokles cen elektřiny, jiní mluví o vyšetřování Evropské komise vzhledem ke zneužívání dominantního postavení na trhu. Objevily se ovšem i spekulace, že pokles mohl způsobit pondělní rozhovor v Hospodářských novinách s energetickým expertem německých Zelených Hansem-Josefem Fellem (kterému jsem včera věnoval jeden z postřehů), který mluvil o nepotřebě elektřiny z temelínské jaderné elektrárny pro německý trh. Jestli byl výprodej akcií skutečně způsoben prorockými a dle mého vkusu až příliš ideologicky zelenými výroky na adresu (ne)budoucnosti jaderné energetiky, hraničícími až zastrašováním ve stylu "kdo nepůjde s námi, půjde proti nám", pak by se mohlo jednat o velice atraktivní pokles pro nákup. Ostatně, jak svého času pravil burzovní mág a spekulant André Kostolany: "Kdyby měla mít událost nějaký psychologický účinek na trh, pak musí přijít okamžitě, protože další den už se na událost zapomene."

     V Nizozemí byl schválen zákon zakazující telekomunikačním firmám, aby zpoplatňovaly žádané služby na internetu. Má se jednat o Skype, softwary zajišťující komunikaci přes PC či textovou službu WhatsApp. Motivací pro schválení zákazu byla situace, kdy se největší telekomunikační firma operující na nizozemském trhu KPN rozhodla zpoplatnit či zablokovat některé služby. Cílem a poselstvím tohoto zákona je prý zachování svobody webu. Jsem velmi na pochybách, jestli je opravdu správné pod pláštíkem svobody internetu zakazovat soukromým firmám zpoplatnění svých služeb. Dle mého názoru svoboda v přístupu znamená právě to, že si mohu vybrat, zda využiji zpoplatněnou službu, která mi za mnou poskytnuté peníze nabízí určité výhody, nebo mi stačí využít službu zdarma (u které firma vydělává jiným způsobem než zpoplatněním služby samotné), kterou nabízí někdo jiný.

    Podle Hospodářských novin vydělaly České dráhy v loňském roce devět miliónů korun. Vzhledem k tomu, že v roce 2009 činila jejich ztráta něco málo přes miliardu korun, odsouhlasila dozorčí rada vyplacení mimořádných odměn nejvyššímu managementu ve výši třicet miliónů korun. Jak ovšem chtějí z čistého zisku devíti miliónů udělat miliónů třicet jsem se nikde nedočetl. Budiž ovšem vedení ČD přičteno k dobru, že se zřejmě vyplacení "motivačního" bonusu vzdá. Že by aférka s platem a odstupným drážního obudsmana Fejka přece jen byla k něčemu dobrá a skutečně, jak obhajovalo vedení ČD, byla investicí? I když tady zřejmě posloužila jako odstrašující případ...

    Rozhovor v pondělních Hospodářských novinách s energetickým expertem německé strany Zelených Hans-Josefem Fellem je opravdu velmi zajímavý. Být investorem, prchám od ČEZu a všeho, co zavání jadernou, fosilní či plynovou energetikou a všechny úspory, včetně životních pojistek, spoření na penzi i stavebního spoření vrhám do obnovitelných zdrojů. Jak jinak si vyložit věty, že "argumenty ČEZ jsou stejné jako argumenty všech energetických společností po celém světě. Nechtějí se vzdát jádra a fosilních paliv, proto ovlivňují politiky a média. Ale dřív nebo později všichni prohrají. Země, které přejdou k obnovitelným zdrojům později, prohrají také." Věta, která mi skoro nahnala husí kůži a při které jsem se zamrazením v zádech téměř otřepal:"Češi by si měli uvědomit, že si Němci vybrali cestu ekologie. Zároveň bychom chtěli, aby to udělali naši sousedé. Kdyby Češi začali zelenou energii také podporovat, mohla by to být skvělá spolupráce. Ale pokud se Češi nebudou chtít vzdát jádra, Němci půjdou proti nim." Nikdy se mi nelíbil tón ve stylu "kdo nejde s námi, jde proti nám". Myslím, že už to tu párkrát bylo a nikdy to nedopadlo dobře.

    Evropská komise si vytkla za cíl, že donutí firmy i soukromé spotřebitele úsporněji nakládat s energiemi. Vynutit si to chce směrnicí, jejíž návrh byl ve středu zveřejněn v Bruselu. "Cílem je snížit účty za energie občanům, veřejným orgánům a průmyslu a díky tomu vytvořit i nová pracovní místa v celé unii," prohlásil na to konto evropský komisař pro energetiku Günter Oettinger. Nevím, zda se mám na tento záměr EK škodolibě těšit nebo se jej spíše obávat. A ani mi není moc jasné, jak chtějí takových ambiciózních plánů docílit a jak si tuto úsporu vynutit, aniž bychom to všechno nezaplatili někde jinde a nějak jinak. Ale hlavně že bychom za elektřinu ušetřili.

    Na konto schválení první etapy zdravotnické reformy z dílny ministra Hegera se už ozvala opoziční ČSSD, že v Senátu využije své většiny a nepomůže-li to k odvrácení, tak zváží napadení u Ústavního soudu. Co kdyby ČSSD navrhla rovnou začlenění Ústavního soudu jako třetí komoru parlamentu a když už bychom byli v té "revoluci" tak odbory jako čtvrtou komoru? A konečně by ustaly dohady, zda-li Ústavní soud či odbory zasahují do politiky oprávněně či neoprávněně :-) 

    Vzhledem k nárůstu počtu počtu motocyklů a tím pádem i počtu smrtelných nehod motorkářů, hodlá se policie zaměřit speciálními akcemi právě na tuto skupinu účastníků silničního provozu. Má se jednat zejména o dohled na silnicích motorkáři nejvíce využívaných. Nevím, v jakém duchu se tyto akce ponesou a co bude jejich hlavní náplní. Jsa motorkářem vím, že chování na silnici se odvíjí zejména podle momentální situace, nálady, pudu sebezáchovy, míry ohleduplnosti, uvědomění si odpovědnosti a svých limitů a také stupně sžití se s motocyklem. Kdo si je těchto vlastností vědom, nepotřebuje policejní dohled. A kdo si jich vědom není, tomu policejní dohled nepomůže. Mnohem přínosnější akce pro bezpečné chování motorkářů na silnicích vidím v různých motoškolách, instruktážích a školeních s odborníky, trénováním zvládnutí motocyklu v nestandardních situacích a to vše prokládané osobní zpovědí lidí, kteří měli to štěstí nehodu na motocyklu přežít a chtějí varovat ostatní.

     Skandál s oprávněností sledování výpisů hovorů mobilních telefonů prezidentových spolupracovníků Ladislava Jakla a Jiřího Weigla rozpoutal debatu, za jakých podmínek a do jaké míry by měly být telefony vrcholných politiků chráněny, kódovány či šifrovány. Předmětem sporu je také oprávněnost povolit či nepovolit takové sledování či odposlouchávání. Vzhledem k tomu, že nikdy nikdo neví, kdo všechno může být "po cestě" mezi volaným a volajícím, bude do budoucna lepší preventivně několikrát pozdravit (aby nebyl nikdo vynechán) a mluvit pomalu a srozumitelně. Není nepříjemnější práce, než rozpoznávání nesrozumitelné řeči :-)

     Z neděle na pondělí tajně odletělo sto příslušníků české speciální vojenské jednotky do Afganistánu cvičit tamní speciální jednotku pro nejtěžší akce. Marně přemýšlím, co na té zprávě tajného: to, že odletěli, nebo že letěli do Afganistánu, nebo že tam budou někoho cvičit, či že jich bylo sto. Možná je to natolik tajné, že vlastně ještě nikam neodletěli, nepoletí do Afganistánu a nebude jich sto. V tom případě bych to nazval dokonalou mystifikací :-)

     Tuzemské pivovary se rozhodly výrazněji se vymezit proti laciným dovozům piva a chránit náš "zlatavý mok" založením fondu na podporu domácí produkce. Jako heslo do prezentace si zvolili "České pivo - naše pivo". Nevím, jestli pobavený či spíše hořký úsměv mi vyvolalo počáteční složení zainteresovaných pivovarů. Vedle Prazdroje či Budvaru je to třeba i Heineken. I když vlastní v tuzemsku několik pivovarů, tak z úst nizozemského výrobce piva zní výše zmíněné heslo obzvláště zajímavě. Jen nevím, jestli jej za to doma pochválí, když bude české pivo vydávat za "naše pivo" :-)