Hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek se nachází v docela schizofrenní situaci. Sociálnědemokratičtí voliči mu dali obrovskou důvěru více než 25 tisíc preferenčních hlasů, aby jejich zájmy hájil v nově zvoleném parlamentu. Co teď s tím? Sedět na dvou židlích je velmi nevzhledné. Přirazíte-li si židle k sobě a sednete si přesně doprostřed, budou vás do zad tlačit anatomicky tvarovaná opěradla. Což znemožní pohodlné opření a časem se naopak začnete hrbit. Navíc je to i nebezpečné. Když se začne židle kymácet a otřásat, těžko ohlídáte její stabilitu. Tolik přirovnání a teď vážně: Michal Hašek by si měl vybrat. Ani pro něj netrvá jeden den 48 hodin. Poslanec i hejtman je při poctivém výkonu práce na plný úvazek. Nelze na sto procet vykonávat obojí zároveň. Jedno nebo druhé bude scházet na úbytě. Nechci, aby na to doplácel Jihomoravský kraj a jeho voliči, kteří mu věnovali kroužek, zajisté nechtějí, aby na to doplácela jeho práce ve Sněmovně, kam mu dali důvěru. Jsem zvědav, jak se právě oni projeví.

    Pardubický kraj přestal jako první proplácet zdravotnické poplatky a další kraje chystají totéž. "Proplácení poplatků byla ze strany krajů určitá vstřícnost, občané si to asi ne vždy uvědomovali a tuto vstřícnost neocenili," prohlásila Milada Emmerová, hejtmanka Plzeňského kraje. Přeložil jsem si tuto větu následovně: "chtěli jsme se vám tímto zalíbit. Sice jsme v krajských volbách slibovali jejich zrušení, což technicky ani nešlo, tak jsme vzali peníze všech daňových poplatníků a prostřednictvím těch jsme to platili. Žádného vděku za tuto snahu jsme se ale nedočkali a než bude po nás středopravá vláda tvrdě vymáhat zrušení, raději ji předběhem a zrušíme to sami." Pochopil jsem to správně?

    Myslím, že není třeba otálet s pověřením o sestavení nové vlády. Nejsme v době, kdy si můžeme dovolit luxus zbytečného protahování. Českou republiku čeká sestavování velmi náročného rozpočtu na rok 2011 a s ním spojené velké rozpočtové škrty, stabilizace veřejných financí, práce na důchodové reformě apod. Nejbolestivější a nejzásadnější kroky by se vždy měly učinit co nejdříve. Vzpomínám na situaci z roku 2006, kdy vláda vznikala téměř půl roku. Letos by se tato situace nemusela (a neměla) opakovat. Koalice se 118 hlasy je viditelná a zřetelná, tak na co čekat. Nechceme-li se dostat do zbytečných problémů, měl by pan prezident jednat rychle. Příkladem budiž nedávné volby ve Velké Británii.

Pár postřehů k průběhnuvším parlamentním volbám:

"Prohrály zájmy obyčejných lidí," prohlásil po vítězně prohraných volbách Jiří Paroubek. Osobně jsem rád, že zaklínadlo v podobě "obyčejných lidí" nefungovalo. Jak jsem již zde v pátek psal (a můžete si to přečíst níže): neznám definici "obyčejného" člověka a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby to někdo bral jako urážku. Jen si zkuste někomu říct, že je "obyčejný".

Jsem velmi rád, že voliči nezapomněli na Paroubkovy veletoče v podobě shození vlády během evropského předsednictví, nedodržení dohod o konání předčasných voleb, odpor k zahraničním misím apod. Jsem přesvědčen, že k "popularitě" ČSSD také pomohla velmi krkolomná snaha o dodržení slibu z krajských voleb o zrušení regulačních poplatků, která s krajskými tématy neměla absolutně nic společného. Další podobné sliby v letošních volbách už prostě nezabíraly.

Úspěchem nových stran dala obrovská skupina voličů jednoznačné avizo, že už nemají dále chuť sledovat agresivní, útočné a konfrontační útoky dvou největších stran proti sobě. Že už nemají zájem o dosud probíhající styl politiky excesů a nejrůznějších "úletů". Veliký odliv voličů od ODS by měl být výzvou a varovně zdviženým prstem zároveň.

Hluboké příkopy se vždy zasypávají podstatně hůře. Není problém je před volbami vykopat. Touha po vítězství často brání ve výhedu na pomyslný hloubkoměr. Je to ovšem krátkozraké a velmi těžko se podaří vyhrát ať jedné či druhé straně tak, že by s někým nepotřebovala zasednout ke stolu z důvodu budoucí koaliční spolupráce.  Bohužel, někdy se najdou i tací, kteří mají opačné (a často osobní) zájmy a tu hlínu opět vyhazují ven.   

    O každých volbách se říká, že jsou zásadní, důležité, zlomové. I o těchto. Jestli tomu tak je, to vždy ukáže tok času. Byť jsem člen ODS a z toho pramení i má volba, zamýšlel jsem se poslední dobou, jak by třeba na mě mohla zapůsobit kampaň a zejména hesla ČSSD. A u toho jsem se snažil o maximální abstrahování od mé stranickosti. Zjistil jsem, že kdybych byl nestranný volič a měl se rozhodovat na základě kampaně, hesla ČSSD by mě z části rozesmívaly, z části urážely a ostatním bych se hořce usmál. Příklad: "Lepší budoucnost pro obyčejné lidi." Kdo z lidí si o sobě řekne, že je obyčejný? Nebo ještě lépe, řekněte někomu do očí, že je "obyčejný". Věřím, že se to každého minimálně dotkne. Nikdo z nás přece není obyčejný, každý je něčím zvláštní, každý má na něco talent, každý může v něčem vynikat, většina z nás životě již něco dokázala nebo má ambici něco dokázat. Kdo z občanů se považuje za "obyčejného"? Kde je definice "obyčejnosti"?? Když chce Paroubek lepší budoucnost pro obyčejné lidi, pro koho to tedy chce?? Další: 13. důchod ze zisků ČEZ. Copak má rok třináct měsíců?? Mimořádná odměna v soukromých firmách záleží na hospodářském výsedku a dalších důležitých faktorech. V každém případě se jedná o peníze soukromé firmy, nikoli o peníze nás všech, jako v případě státních peněz. Z toho pramení i její svobodné rozhodnutí, co s těmito penězi udělá. Jestli chce ČSSD obdarovat ze zisků ČEZ důchodce, tak co ti ostatní??  A poslední heslo, které na nás shlíží z jejich oficiálního webu: "Zvolte si lepší budoucnost." Lepší budoucnost nám ve volbách nikdo nikdy nezařídí. Tu si musíme vždy zařídit v soukromém životě jen a jen sami. To vůbec nezáleží na nějakých stranách.

    Střet v letošních parlamentních volbách vnímám jako střed populismu a rozumného přístupu. Vnímám to také jako volbu mezi odevzdaností se do něčí náruče a odpovědností sám za sebe. A v neposlední řadě také jako rozhodnutí se mezi obrovskou mírou přerozdělování (tzn. tahání peněz z jedné kapsy a strkání do kapsy druhé) a ponecháním většího dílu hospodaření na každém z nás. Ta druhá varianta by vždy měla převažovat.

    V pondělí jste zde postřehy nenašli, neb jsem s potěšením navštívil nedělní koncert americké rockové legendy KISS. Tato skupina brázdí svět již 37 let a pořád plní největší haly ve světových metropolích, což je neuvěřitelné. Jejich kouzlo jednoduchých, chytlavých melodií a jasných, přímočarých textů samy o sobě nejsou receptem na tak dlouhé trvání. Slavnými je dělá i dokonalá a neošizená pódiová show plná všeho, co k rockové muzice patří. To vše završuje příkladně propracovaný a potřebný marketing a publicita. Kombinace a vyvážený mix výše zmíněného je systematická, náročná a letitá práce, ale zároveň příčina neutuchajícího zájmu fanoušků všech věkových kategorií, což jsem měl možnost v O2 Aréně vidět. Myslím, že mnohé mladé kapely by si mohli z těchto rockových veteránů vzít příklad, byť jim třeba nemusí vyhovovat styl jejich hudby. Její podání (a prodání) je totiž na koncertech neméně důležité. Preciznost interpretace si mohu poslechnout na CD, ale show vychází ze slova "ukázat". Škoda jen, že zrovna v ten večer byla soustředěnost rozdělena mezi koncert a právě probíhající finále MS v hokeji. Recenzi koncertu si můžete přečíst např. na http://kultura.idnes.cz/muzika-je-dobra-ale-myslime-na-jagra-rikali-prazsti-fanousci-kiss-phl-/hudba.asp?c=A100524_093108_hudba_ob 

    Že je předseda ČSSD Paroubek znám svou vřelou náklonností k průzkumům veřejného mínění jsem věděl. Že se jimi nechává do velké míry ovlivňvoat při svých rozhodnutí je taktéž vidět. Ovšem dnes jsem se dočetl, že pro to má i označení. O této metodě říká, že je to "kombinace využití vědeckých metod s intuicí." Vskutku honosné pojmenování, rozhodně lepší než "kam vítr, tam plášť."