postřehy středa 29.6.

"Protestujeme, protože musíme. Nesnáším tuhle vládu, i tu předchozí. Nikomu nic nedlužím a nechci to ani splácet," pravila pětadvacetiletá Řekyně, účastnice demonstrace na aténském náměstí Sintagma. Sama už několik týdnů údajně bydlí v jednom ze stanů v dolní části náměstí. Škoda, že jsem se už nedočetl, za co tedy "musí" protestovat, kdo jí to nařídil, koho v posledních volbách volila a kde pracuje - zda ve státní nebo soukromé sféře. Poslední věta je také téměř ikonická, hodně hluboko vrytá do podvědomí i u nás: státní dluh není náš dluh, to je dluh státu. Kdy už si všichni uvědomí, že stát žádné vlastní peníze nemá! Disponuje jen a jedině těmi, které nám vytáhne z kapes. A pokud mu nestačí, vyrobí dluh, který je opět jedině náš. A ten budeme muset dříve či později zaplatit. Tak jednoduché to je.

    Národní ekonomická rada vlády (NERV) přišla s nápadem vytvoření  Rozpočtové rady. Podle člena NERVu Tomáše Sedláčka by mohla odebrat politikům pravomoc vytvářet deficitní státní rozpočty, resp. by je vláda mohla tvořit až po posvěcení Rozpočtové rady. Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka by měla Rozpočtová rada mít spíše úlohu poradenskou, kdy by se vyjadřovala k jednotlivým opatřením a ke stavu ekonomiky. Podobně jako v současnosti Legislativní rada vlády. Dle mého jde o úplnou zbytečnost či nadbytečnost. Opravdu je takový problém schválit zákon o vyrovnaném státním rozpočtu a v rámci tohoto zákona jasně stanovit jednoduchá kritéria a podmínky, za kterých se může jít ve výjimečných případech do schodku?

    Ministerstvo školství má problém s obtížným utracením 1,4 miliardy korun z Evropských dotací a tak ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo realokaci (znovurozdělení) této částky, kterou by rádi přesměrovali na své ministerstvo. Peníze by podle náměstka ministra práce Vladimíra Šišky byly použity na boj s nezaměstnaností. Mám ještě jeden doplňkový návrh, použitelný možná pro více takových dotačních peněz: co takhle nechat tyto sumy v peněženkách daňových poplatníků ať sami rozhodnou, co podpoří, za co je utratí či do čeho je investují. Kdyby kupříkladu zrovna tyto peníze zůstaly ve firmách, pomohly by v boji s nezaměstnaností samy, aniž by musely procházet úřednickou mašinérií.